Víc, než jen sbohem Máničce

30. března 2017 v 12:58 | TM |  Jedním okem


Je tomu více jak týden od odchodu Heleny Štáchové. Její úmrtí na rakovinu znamenalo velkou ránu pro nejednoho jejího fanouška. Možná jsme nefandili přímo osobě paní Štáchové, možná by si několik z nás ani nevzpomnělo, kdo že to vlastně byl. Pokud ale řekneme dvě kouzelná jména, totiž Spejbl a Hurvínek, rozzáří se oči bez výjimky.

Právě produkce Divadla S+H nás provedla našim dětstvím. Kdo by si nevzpomenul na dlouhý večer, kdy jsme ještě nevěděli, co je to internet a WiFi pro nás bylo sprosté slovo stejně jako mobilní telefon. Tyhle dlouhé večery nebo dny, které jsme byli nuceni trávit doma v boji s nejrůznějšími chorobami, nás přivedly k poslechu příběhů Spejbla, Hurvínka, Máničky, Bábinky a Žeryka. Byla to tahle pětice, která nás bavila a zároveň i poučovala. Hlasy svých rodičů nám osvětlili jak se chovat v samoobsluze či MHD, že se máme na přechodu rozhlédnout nebo že starším lidem nutno pomáhat. Příběhy zlobivého chlapce, jehož chování umravňovala stejně stará a skrytě stejně nezbedná sousedka, byly živoucím důkazem toho, co lze nazvat šťastným dětstvím. Ten pocit, kdy jste museli vstát z postele a jít otočit kazetu, protože jste prostě chtěli vědět, jak ten příběh skončí. Jestli ten pan Spejbl koupil ty správné lístky na lokotku, když je pořád tak chytrej. Jestli ten Hurvajz dokáže tu kočku vyskloňovat lépe než Máňa. Divadlo S+H má v naší kultuře stejnou váhu jako Cimrmanovci. Každý je zná. I když by osobně divadlo nenavštívil a jedinou hru neviděl a jediný příběh neslyšel, ví, o koho jde. Protože takhle se dělá umění. Bez ideologie, bez politiky, bez médií, bez xenofobie. Mánička jakožto vzor slušné dívky stavěla se kolikrát do role záporáka, aby si i ona sama na konci uvědomila, co je správné. Že jí Hurvajz napříště opět navrtal do nějaké levoty, je věc druhá. S odchodem paní Štáchové neskončila kapitola loutkoherců, ani příběhů S+H. Ale uvědomili jsme si, jak je život křehký. A jak to, co máme rádi a co pomohlo utvářet naši osobnost, může ze dne na den zmizet. Najednou jsme šli a u lavičky Spejbla a Hurvínka zapálili svíčku. Abychom řekli poslední nashle našemu šťastnému dětství. Protože kdo teď zašije Hurvajzovy kalhoty, když ne bábinka, a kdo na něj nepráskne, že rozbil okno, když ne Mánička?

Na shledanou, paní Štáchová! Děkujeme a slibujeme, že Vaše příběhy zůstanou mezi námi dál…





.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama