Zlato v tmavých odstínech (2)

14. března 2017 v 16:28 | TM |  Kapkami inkoustu
Pokračování vyprávění. První část k přečtení ZDE.

Úspěch československých hokejistů nezůstává bez odezvy, píšou o něm zahraniční tisky, Kanada velebí souhru našich útočníků i propracovanost brankářského stylu Modrého, kterému nabízí odchod do kanadské národní ligy. Chvála ale nepřichází jen ze západu, ozývá se také Sovětský svaz. Pozvánka z východní Evropy přichází do Prahy na začátku sezóny, v říjnu 1947. Moskva vybízí pražské LTC k návštěvě, sovětští hoši zatím stále hrají lední hokej pouze ve verzi s míčkem na ledě a touží se dostat na úroveň československého výběru, který hraje dle kanadských pravidel. Diplomatický problém nastává ve chvíli, kdy společná utkání ČSR a SSSR lze domluvit jen s povolením, protože Sovětský svaz není členem Mezinárodní hokejové federace. Záhy ovšem Moskva přestává na jednání Československého ústředí ledního hokeje reagovat, podivně podbízivá nabídka se ztrácí a naše reprezentace výjezd odkládá.


Výjezdy do zahraničí znamenaly pro reprezentační výběry vždy možnost pořídit něco zboží z místního sortimentu. Vladimír Zábrodský vzpomíná, jak si rád vozil z Dánska textilie a jemné svetry, nebo jak skupovali hráči ve Švýcarsku hodinky, které pak pašovali vlakem přes hranice domů. Po získaných úspěších obdrží dokonce českoslovenští reprezentanti nabídku vycestovat do Spojených států amerických, a to hned po olympijských hrách 1948 konaných ve Svatém Mořici.
Na zimní olympiádu jedou českoslovenští hokejisté jako velcí favorité. LTC Praha je oddílem, který budí respekt v zahraničí, reprezentanti, skládající se především z tohoto klubu, jsou úřadujícími mistry světa. ČSR vrací na olympiádě porážku Švédům, rozdílem třídy kosí jednoho soupeře za druhým, s kanadskými profesionály remizuje 0:0, když svůj životní výkon předvede Modrý. Kanaďané, kteří v sedmi duelech nakonec inkasovali pouze dvě branky, se mohli radovat ze zlatých medailí, zatímco při rovnosti bodů skončil československý výběr na druhém místě.
Ve Svatém Mořici jakoby ale padla na radující se tým ověnčený velkým úspěchem černá tma. Hráči, již se zanesou do kroniky českého hokeje zlatým písmem, bez porážky odjedou z olympijských her 1948, budou muset čelit nečekanému hnutí dějin. Olympiáda končí 10. února, o týden později se ale v Československu rozběhnou politické změny, v komunistické historiografii známé jako Vítězný únor. Únor 1948 se nesl v duchu komunistického převratu v ČSR, změnil demokratické poměry státu a z oblasti politické se přenesl téměř všude - do průmyslu, školství, kultury i sportu. Dokladem jsou osudy stříbrných hokejistů ze Sv. Mořice. Pět hráčů čeká zanedlouho smrt při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche. Trojice hokejistů bez váhání opouští domovy a emigruje, zatímco šest statečných, mezi nimi i hvězdy Modrý, Konopásek či Bubník, budou ve vykonstruovaných politických procesech odsouzeni k práci v komunistických lágrech.
Po úspěšné olympiádě jsou českoslovenští hokejisté zváni do Kanady k přátelským utkáním. Vinou politických změn byla tato cesta zamítnuta. Nicméně hráči LTC Praha mají v plánu ještě turnaj v Paříži, letecký zájezd do Londýna a na konci roku do Švýcarska na Spenglerův pohár. Svou pouť začínají výhrou proti týmu Racing Club Paris, po němž hokejisté dostávají zprávu, že stejně jako při cestě do Paříže bude tým rozdělen na dvě polovičky a každá poletí jiným letadlem. Důvody byly jednou nedostatečná kapacita v předělaných válečných letounech, které ještě nedokázaly plně pokrýt nároky pasažérů, podruhé zas nebyla půl tuctu hráčů zajištěná britská víza. Ačkoliv neměl tým LTC Praha opět letět jedním letadlem, hráči si z toho těžkou hlavu nedělali. V tu chvíli nikdo neměl tušení, že pravděpodobně nejsilnější poválečný hokejový mančaft Evropy odehrál ve svém kompletním složení svůj poslední zápas právě toho večera v pařížském Palais de Sports.


Třetí část zítra!



.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama