Zlato v tmavých odstínech (4)

16. března 2017 v 16:00 | TM |  Kapkami inkoustu
Pokračování vyprávění. Třetí část k přečtení ZDE.

Důvěru reprezentačnímu týmu potvrzuje režim v únoru 1949. Na mistrovství světa konaného ve Stockholmu odjíždí mančaft v odlišném složení, než na jaké byl zvyklý při předchozích úspěších. V sedmnáctičlenném výběru je pouze šest pražských mistrů světa. Do brány se naposled staví legendární Bohumil Modrý, V. Zábrodský hrající v jedné útočné lajně s Roziňákem a Konopáskem má lví podíl na tom, že Čechoslováci, ačkoliv nebyli favoritem turnaje, poráží Kanadu 3:2 a napodruhé i domácí Švédy, ovládají finálovou tabulku a po roční pauze se opět stávají mistry světa.


Už do Stockholmu docházely hokejistům zprávy z domova, že jsou s nadšením očekáváni, že jim sovětská delegace gratuluje a Rudé právo velebí jejich výsledek. Cesta do vlasti probíhala stejně jako do Švédska vlakem (letadlem se pochopitelně nikomu nechtělo) a přivítání na pražském Hlavním nádraží probíhalo v duchu velkých oslav. Politici děkovali hokejistům a poukazovali na jejich vzornou reprezentaci socialistického sportu a tělovýchovy. Hráči byli po útrapách, které je potkali v posledních měsících, opět na vrcholu slávy. Ovšem nemělo to trvat dlouho a vír politických změn měl vzít s sebou i je.
Přípravy na mistrovství světa v Londýně 1950 probíhaly dle všech plánů. Širší výběr národního mužstva byl soustředěn na Kladně, kde kromě hokejových dovedností byl zúčastněn i sportovně-politických přednášek o významu reprezentování lidově demokratické republiky. Plánovaný odlet do Anglie ovšem přinesl nečekaný zvrat. V sobotu 11. března je již vše připraveno, na ranveji ruzyňského letiště stojí připravený letecký speciál plně naložený hokejovou výzbrojí. Čas odletu již pominul, nicméně hráči stále čekají v celním prostoru letiště. Na Ruzyň přichází pokyn nenasednout do letadla, dokud rozhlasoví reportéři nezískají víza pro vstup do Velké Británie. Člen reprezentačního výběru, z útočníka předělaný obránce Augustin Bubník, se k situaci na letišti vyjádřil: "Dozvěděli jsme se, že neudělená víza rozhlasovým reportérům vážně komplikují situaci. Dostali jsme na uváženou, zda odletět bez reportérů, či zda máme na věc jiný názor. Všichni jsme byli pro odlet, vždyť reportéři mohou přiletět dodatečně. To poněkud Pokorného s Matějkou zaskočilo a hned otočili: prý jako mistři světa musíme projevit smysl pro kolektiv a měli bychom odhlasovat prohlášení, že bez reportérů se šampionátu nezúčastníme." (Macků: Utajené stránky hokejové historie. 2004)
Hráči se tak museli rozejít a po víkendu se reprezentanti opět scházejí, aby zjistili, jak jednání pokročila. O odlet se údajně nemusí bát. Záhy však přichází informace z Ústředního výboru KSČ, která oznamuje, že start hokejistů v Londýně byl zrušen. Rozhořčení řeší hráči mezi sebou a domluví se, že celé tohle divadlo zapijí večer v hospodě U Herclíků v Pštrossově ulici v Praze. Nesejde se sice kompletní mužstvo, čtyři hráči pocházející z Moravy nasedají na vlak a odjíždějí domů, útočník Vladimír Zábrodský s týmem nikdy mimo led nikam nechodil, brankář Bohumil Modrý, později hlavní postava celé události, nebyl ve svých 33 letech na mistrovství světa ani nominován. Mladé jádro týmu zapíjí žal z té zvláštní situace a s přibývající mírou alkoholu získávají Roziňák a Bubník na odvaze. Když v sedm hodin večer uslyší z rozhlasu lživou informaci o tom, proč tým nemohl vycestovat do Londýna, svůj vztek neudrží. Vyrážejí z hospody ven a do ulic křičí, že se "ty svině komunistický bojí, že by se nevrátili" a podobné. Na udání ale už v hospůdce sledovali hokejisty příslušníci Státní bezpečnosti. Ti okamžitě reagují a do akce zasahují. Do sídla StB v Bartolomějské ulici nakonec odvezou pouze trio hráčů - Zlatka Červeného, Václava Roziňáka a Augustina Bubníka.



Závěrečná část zítra!



.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama