Zlato v tmavých odstínech (úvod)

13. března 2017 v 17:06 | TM |  Kapkami inkoustu
Letos si připomínáme 70 let od historického sportovního úspěchu. Devět únorových dní roku 1947 znamenalo pro československé lední hokejisty cestu, která byla završena prvním titulem mistrů světa. Vítězství cennější o to, že ho naši sportovci dosáhli na turnaji konaném na pražské Štvanici. Šampionátu se nezúčastnil výběr Kanady, tradiční favorit, a tak se Čechoslováci spolu se Švédy postavili do role nejsilnějších týmů. V přímém souboji těchto dvou adeptů na titul sice domácí Seveřanům podlehli, ale ti zároveň senzačně prohráli s Rakouskem, a tak mohl národ propuknout v jásot. Intriky osudu jsou ale vrtkavé a hokejoví hrdinové museli svést ještě mnohem těžší boj mimo mantinely. Tato temná kapitola vrcholí o tři roky později, 13. března 1950. V den, kdy nad československým hokejem zmizelo slunce…



Práce s názvem Zlato v tmavých odstínech popisuje osudy československých hokejistů v letech 1947-1950. Nejprve je stručně představen počátek a první desetiletí ledního hokeje na území Čech, Moravy a Slovenska. Dále se text věnuje především generaci hráčů na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století, jejichž dobře rozehrané kariéry přerušila druhá světová válka. Jména hokejistů jako Bohumil Modrý, Augustin Bubník, Stanislav Konopásek či Vladimír Zábrodský jsou dnes legendami nejen československého, ale i mezinárodního hokeje. Své poválečné kariéry restartovali na mezinárodním poli nevídaným úspěchem, a to nejen v klubu LTC Praha, jenž si získal punc nejlepšího týmu Evropy, ale především pak v dresu reprezentace Československa, s níž dokázali na mistrovství světa v Praze roku 1947 vybojovat první zlaté medaile pro naši vlast.
Zlatý úspěch byl ze sportovního hlediska pečetěn i na zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici roku 1948, kde neporažený tým ČSR vybojoval stříbro a především pak na švédském mistrovství světa 1949, kde zlatá generace dovršila své životní úspěchy dalším titulem mistra světa. Lesk pražských mistrů nabyl i temných odstínů. Mohla za to jak havárie týmu, tak represe, které dostaly tým do víru událostí na počátku roku 1950, a po nichž domácí hokejisté vynechali mistrovství světa 1950 i 1951. Československá hokejová reprezentace ztratila mistry ve svém oboru prakticky vlastní vinou, změnila životy desítkám lidí a fanoušky připravila o zlatou radost na dalších téměř 30 let.
K sepsání práce byly použity publikace týkající se především dějin ledního hokeje v období první poloviny 20. století a výtisky, jež představují obecně ucelený přehled o kontextu zmíněné doby. Použity byly i informace získané na internetu, především webových stránkách České televize, kde je k dispozici ke zhlédnutí i dokumentární série Sláva vítězům.

Během následujících čtyř dnů můžete na tomto blogu sledovat pokračování příběhu o osudech našich prvních hokejových mistrů světa. (První část již nyní k přečtení!) Text vychází z jedné semestrální práce, kterou jsem sepsal v rámci studia přibližně před rokem. Tehdy jsem obratně využil možnosti volného výběru tématu a pustil se do práce, u které jsem snad poprvé během svých studentských let nechtěl dojít ke konci. Naopak, musel jsem ještě proškrtávat a ti, co vědí, jak je náročné vyplodit nějakou semestrální práci, teď nevěřícně kroutí očima k nebesům. Právě nyní přidávám první část, která stručně popisuje první kroky ledního hokeje u nás, a jak donesly sportovce až ke zlaté medaili. Těmito články bych rád připomenul sedmdesátileté výročí od významného vítězství a zároveň upozornil na osudy zúčastněných, kteří byli smeteni vírem přírodním i politickým.

Přeji příjemné počtení!


Nechcete-li si nechat ujít další příspěvky, sledujte stránku Den jako každý jiný na Facebooku! Úžasný
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama