Zase ty Vánoce, Ježiši

19. prosince 2017 v 16:00 | TM |  Jedním okem

"Nemám rád Vánoce!" můžete slyšet při nejedné debatě s přáteli či kolegy. Ačkoliv se Vánoce definují jako svátky klidu, míru a pohody, nezapomínejme na vzájemné porozumění. To, co je pro jedny oslavou života a vrcholem uplynulého roku, může být pro druhé nervydrásajícím až depresivním obdobím. Prakticky ale nejde o nic jiného, než o uměle vyhnaný společenský tlak. Vánoční svátky totiž podléhají globalizaci, komercializaci a shonu moderní doby.


Neděste se těch posledních výrazů. Jenom označují to, co nás v těchto dnech potkává na každém kroku. Vánoce jakožto křesťanský svátek přejaly roli hromosvodu celého roku. Tam kdesi hluboko v nás, mezi podvědomím a nevědomím, tam v kořenech lidské podstaty se ukrývá kus něčeho zvířecího, co nám příroda nechala. I když se to snažíme vší silou potlačit. Stejně jako je vesnická kočka naučená přijít každý den ve stejnou dobu před dveře, kde pravidelně dostává mističku smetany, stejně jako váš pes ví, že za ním v šest přijdete z práce a stejně jako stěhovaví ptáci putují do teplých krajin, tak i v člověku stále dřímá onen pravidelný rytmus. Koloběh života, střídání dne a noci nebo ročních období, to jsou základy úplně prvních rituálů, které člověk vnímal ještě v době, kdy spal v jeskyni a lovil mamuty. S vývojem homo sapiens se rozvíjely i tyto rity, které se proměnily v pohanské slavnosti, a na jejichž základech vznikla náboženství. V době, kdy nás neupozorňoval Google kalendář, ba dokonce v době, kdy to ještě neuměl ani ten papírový na stole, určoval obyčejný člověk čas podle těchto rituálů, které přejal od svých předků. Díky pravidelnému opakování událostí si mohl rozvrhnout celý rok. S příchodem církve se na tom mnohé nezměnilo, jen tyto svátky přestaly vycházet z přírodních úkazů a v duchu jednoty se na ně napasovaly biblické příběhy. S přijetím křesťanství skončily oslavy zimního slunovratu a začaly svátky narození Spasitele.
Co má tato kulturně antropologická vložka společného s úvodními netklivými pojmy? Víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jak postupem století křesťanské církve sílily, naučily slavit různé věřící různé svátky. A jak se moderní doba s příchodem nových a nových technologií zrychlovala a svět se najednou za 80 dní dal obletět devětapadesátkrát (globalizace), tak člověk začal mnohem více vnímat okolní svět než sám sebe. Čas najednou neurčuje solární veličina, ale vytištěná čísla na letence nebo píchačky v práci. Takhle to jde den po dni a nikdo už nevnímá, kdy se mělo osít, kdy oslavit zmrtvýchvstání Krista a kdy začít dělat zásoby na zimu. Z tohohle všeho nám zbylo jen jedno, jen to jediné, co se nám odmala vrývalo do paměti tak, že se toho nemůžeme vzdát - Vánoce. I přes tlaky prodejců do svátků našemu prostředí nepřirozených, od svatého Valentýna po Halloween (komercializace), přesto všechno pro nás mají Vánoce velký význam. A proto vytváří na jedince takový tlak. Smutnou pravdou je, že dnes o vánočních svátcích více musíme, než můžeme. Musíme navštívit všechny své příbuzné, musíme jim koupit dárky a musíme ochutnat jejich kapra, i když smrdí. Sami sobě všichni lžeme a chlácholíme svědomí, že jsme dobrými členy rodiny, protože tohle všechno dobrovolně podstoupíme. V práci musíme kolegovi pochválit nechutný svetr se sobem a ochutnat tolik cukroví, že je lepší mít připravenou kápézetku s inzulínem. Všichni jsme v tom totiž stejně. Nikdo nám neřekne, že něco dělat musíme, cítíme to. Cítíme dohnat tu pudovou a po celý rok potlačovanou touho po pravidelnosti. Absolvovat tohle martyrium, abychom si mohli s klidem říct: "Mám to za sebou. Tak zas za rok."
Tohle je trochu negativistický přístup k tak radostnému období. Ale tlačí nás doba. Instituce dávání dárků funguje od středověku, panstvo si původně dokonce vyžadovalo, aby jej poddaní obdarovali (takže musit dát dar není vina obchodních center). V každé zemi se slavilo trochu jinak, ale základní podstata svátku, ať už pohanského či náboženského, by měla zůstat všude stejná. Svátky byly příležitostí, kdy se lidé sešli, kdy si mohli odpočinout od tvrdé práce, kdy mohli na chvíli zapomenout na všechny životní útrapy. Patřilo k tomu hodně jídla, pití a především dobrá nálada. Radost musí vycházet z nás samotných. Obtloustlý vousáč v červeném roláku z lahve od Coca-Coly nám může připomenout, že tenhle sváteční hromosvod emocí se blíží, ale nemůže nám diktovat, že musíme nakupovat. Že musíme nadávat a organizovat tour de babičky a strýčkové. Tenhle článek se měl podívat na Vánoce možná trochu sociologicky. Ale končí ve vánočním punči s pomerančem a hřebíčkem. Dobu, ve které žijeme, můžeme přijmout tak uspěchanou, jakou je. Ale nemusíme. Můžeme se vzepřít okolnímu tlaku, leccos prominout a zapomenout a strávit Vánoce s těmi, které máme rádi, s voňavým cukrovím a dobrou náladou. Udělejme si každý vánoční svátky takové, jaké jsou nám nejpříjemnější. Svátek je totiž den svatého. Svatého klidu od všech těch hovadin, co musíme denně řešit.



Tak šťastné a veselé, milí čtenáři, a děkuji Vám za sledovanost iBlob.blogu i FB stránky Den jako každý jiný v roce 2017!






Zdroj obrázku dostupného dne 15. 12. 2017: https://www.zazzle.com/schmidt_house_funny_christmas_postcard-239803195314927205





.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama