Květen – Plzeňský kraj

29. května 2018 v 16:25 | TM |  Vejletění 2018


"Já vám na začátku ukážu kudy, pak se vydáte po stezce, u první břízy zahnete doleva, potom je tam šipka doprava. První úkol si vezměte s sebou a pokračujte, doneste mývalí ocas, chyťte veverku na grilování, řvěte u toho jako na lesy, přetáhněte si slipy přes hlavu…" Asi takhle jsem vnímal pokyny, které nám Káťa dávala před bojovkou, kterou pro nás připravila v kempu v Ejpovicích. Byla tma, blýskalo se, strašně pršelo, měl jsem mokré ponožky. Ale nejpodstatnější je, že jsem se vůbec nebál. I když si ostatní mysleli pravý opak…


Na sloupu na Hlaváku před Burger Kingem už bychom si mohli pomalu dělat čárky. Opět po měsíci jsme se tu sešli, hudrování, které předcházelo času srazu v 6:54 v sobotu ráno, by vydalo na samostatný článek. Májový měsíc si loni v listopadu vylosovala Káťa. Jako tradičně jsme již vůbec neměli tušení, kam nás naše další kroky povedou. Sešla se víceméně obvyklá partička, bylo nás osm, čtyři mečouni a čtyři kosatky. Teda kozatky. Nebo to je jedno, prostě jsme byli genderově vyvážení. Organizátorka Káťa připravila cestu vlakem perfektně, měli jsme místenky, což jsme po vstávání v půl šesté uvítali. Lístek pro psa se sice do aplikace ČD nevměstnal, ale ve vlaku ho nikdo neřešil, tak si Muffin musel koupit jízdenku až po přestupu, na trase z Rokycan do Ejpovic. S cílem výletu nás Káťa napínala jak šňůru na prádlo. Do pozvánky na událost nám ale dala nápovědu - obrázek kohouta. Nikdo z nás na to nemohl dlouho přijít, a když píšu dlouho, tak festovně dlouho. Protože jsme soutěživí, vzdali jsme vlastní snahu na tu hádanku přijít a radši jsme od Káti vyzvídali. Aby se nám prokysličily hlavičky, loupli jsme tam jednu vlakovou medovinu ještě před tím, než kohouti podél tratě odkokrhali osmou ranní. Bylo nám jasné, že na tomhle výletě nás organizátorka šetřit rozhodně nebude.
Byl devatenáctý máj, byl lásky čas, Kátin zval k výstupu z vláčku hlas. Plzeňský kraj. Tak to je pecka. Po roce opět v kraji, kde místo vody teče pivo. Krosny na záda, Kisny hokejovou tašku s sebou. Vystupujeme v Ejpovicích a již v ranních hodinách se rozpálenou cestou vydáváme do kempu ležícího u místní vodní nádrže. Ještě tu bylo vytuhlo, kdo by taky pracoval v sobotu v tento nekřesťansky brzký čas. Chvilku jsme si poseděli a počuměli, to nám jde. Zanedlouho jsme se již ubytovali v chatkách, nabrali korbele vody a vyrazili na vycházku. Dle Káti, pohodová naučná stezka, asi devět kilometrů. Jasně… Tenhle číselný údaj ale byla třetí odmocnina skutečné délky výšlapu. Začali jsme v opravdu velkém vedru. Brzy jsme však prošli ulicí Přátelství a ocitli se u výchozího bodu naučné stezky Kokotské rybníky. Teď to teprve všechno začalo dávat smysl. Po pár stovkách metrů jsme se navíc osvěžili u pramenu Čůráček. Výlet v tomhle stylu na nás přesně sedí. V příjemné lesní procházce jsme dělali pravidelné pauzy, což určitě nezarmoutí, jedna z nich byla i na vrcholu u Ostrého kamene. Nebyl to ale nejvyšší bod, který jsme ten den měli navštívit. Lesem jsme putovali dál, občas jsme prohodili nějaké vřelé slůvko, občas jsme si na něco zanadávali. Nad špičkami stromů se začala stahovat mračna. V dálce byl vidět pěkný slejvák. Sešli jsme z cesty a vydali se špatným směrem. Docházela medovina. Na nohou začaly rašit puchýře. Z povinnosti si číst poučnou tabulku. Výlet směřoval k tomu, aby se propadl na poslední místo v celkovém hodnocení…
Co znamenal ten kohout v nápovědě a proč zdoláme vrch Kokotsko? V rámci naučné stezky jsme se vše dozvěděli. Kokot je staročeské označení pro kohouta, osada Kokotsko se ve středověku nacházela právě v místech našeho výletu, během kterého jsme minuli i přilehlé Kokotské rybníky. Brzy jsme tuto značně vulgární oblast opustili a v obci Bušovice konečně spláchli tu štreku vychlazenou dvanáctkou. Po dvou pivech a pozdním obědě jsme došli zpět k výchozímu bodu naučné stezky cobydup. Na nádraží v Chrásti u Plzně se tak konal zasloužený odpočinek. Zpět do Ejpovic to byly dvě zastávky. Měli jsme to za sebou, těšili se na posezení v kempu a Kátě se zas začaly zvyšovat volební preference. Jak jsme byli bláhoví, když jsme si mysleli, že dnešní aktivity jsou u konce.
Smažák, hranolky, pivo, smažák, hranolky, pivo, smažák, hranolky, pivo. V kempu u ejpovické nádrže sice nevařili Paulus ani Pohlreich, ale my byli vcelku vydatně znaveni, takže jsme rozhodně nepohrdli ani tímto typische tschechische menu. A to jsme si ještě v proviantu vezli buřty na večerní opejkání, takže den směřoval k parádnímu konci. Mýlka. Přesunuli jsme se od občerstvení k chatkám a rozdělali oheň. Teď nás teprve dohnala ta bouřka, které jsme se na Kokotsku úspěšně vyhnuli. Pláštěnku jsem na sobě neměl snad patnáct let. Poté, co se setmělo, Káťa se na dobrou hodinku ztratila kdesi v šeru lesa. To už jsme tušili, že na nás ještě něco kuje. A vymyslela to perfektně, to se musí nechat. Někdo projevoval strach hlasitě, jiný se schoulil v koutku a doufal, že se na něj zapomene. Dostalo se ale na všechny, každý z nás prošel trasu po fáborkách, každý z nás na sebe nechal bafnout v cíli a každý poctivě splnil úkoly. V bodování bojovky byl nakonec nejúspěšnější Kuba, který si odnesl i všemi záviděnou první cenu - eko síťovku, do které se vejde nejen týdenní nákup, ale k tomu ještě i štěně dogy dánské a Batmanův plášť. Nakonec to bylo další super vejletění, které nás chytlo u srdce. A u jater.

Už příští víkend vyrážíme s Kubou na červnové dobrodružství. Nabídka krajů se zužuje. Ten dálný Moravskoslezský už prostě jednou musí přijít…




Přátelské vejletění:












.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama