Babička to s plasty umí. My ne

13. července 2018 v 15:35 | TM |  Jedním okem

Zodpovědný přístup k odpadům vnímá v dnešní době stále více lidí. Je mnohem větší zájem o pestrobarevné kontejnery na tříděný odpad, málokdo už si troufne spálit plevel za barákem a raději jej vhodně umístí do popelnice na bioodpad. Je sice hezké zaplnit celou žlutou PET lahvemi u nás na sídlišti, a mít tak dobrý pocit, ale problém se přesouvá jinam. Plastové ostrovy hyzdí a ničí světové oceány. Evropa může mít přístup sebevstřícnější, za jeden provaz by v této problematice ale muselo táhnout celé lidstvo. Mladí dnes vědí, jak plasty třídit. Ale jsou to naši prarodiče, kteří si s takovou igelitkou poradí nejlépe.



1) Igelitová taška
Je pevná, s barevným potiskem, ideálně firemní. Taková, za kterou se nemuselo nikdy zaplatit. Obchod či zaměstnavatel ji vyrobil a my k ní přišli jako slepý k houslím. Ačkoliv mladá generace už za igelitku platí, neumí s ní efektivně naložit. Koupí ji u pokladny, odnese v ní nákup domů a poté vyhodí do žluté popelnice. Při další návštěvě obchodu koupí další igelitku a takto pořád dokola. Babička nové igelitky u pokladny nekupuje. Má svůj svazek tašek s logem firmy, která byla vytunelována již během 90. let, a tyto igelitky skladuje doma ve skříni. Hlavně nic nevyhodit! Dokud se igelitka neroztrhne, stále ji nosí do obchodu na další a další nákupy. Pokud se v tašce rozlije smetana nebo prdne hořčice, není to důvod k vyhození. Děda igelitku propláchne ve vaně či na dvorku hadicí a po uschnutí jde taška zpět do skříně.

2) PET lahev
Je pevná, různobarevná, s těsnícím uzávěrem. "To za nás nic takového nebylo!" hořekuje babička. Proto si tento civilizační výdobytek musí náležitě užít. Na rozdíl od mladých. Ať je Sodastream jakkoliv super, nějakou tu plastovou lahev si vždycky koupíme. Ať už s kolčou na cestu z práce nebo s pivem na sjíždění Vltavy. Stále je dost lidí, kteří tahají balíky s ochucenými vodami a napájejí své stále buclatější děti. A pak šup do popelnice. Babička se PET lahve po dopití obsahu rozhodně nezbaví. Hlavně nic nevyhodit. Není lepšího chytáku na otravné vosy, než v létě zavěšená petka s trochou piva na naší jabloni. Další lahev se sirupem si dáme na stůl, aby se v ní utopily mouchy. Odříznutý vršek ještě poslouží jako malý skleník na čerstvě zasazené muškáty. A když už je petek plná garáž, je tu Láďa Hruška. Radši si tu lahev schováme, co kdyby tam byla nějaká vychytávka.

3) Plastový sáček
Je pevný, průhledný, dá se uvázat za ucha. U pultu s pečivem jsou jich mraky. Lidé je trhají jako malí kluci sousedovy meruňky. Tady už jsou mladí opatrnější, raději volí papírové sáčky. Na pečivo ok, ale měkké švestky či mokrý hlávkový salát jde přeci jen do igelitového sáčku. A doma do koše. Když si pak chceme do práce vzít toast, bezradně volíme, do čeho jej vložit, abychom neměli celou tašku od spečeného sýra. To by se babičce nikdy nestalo. Sáčků si v supermarketu nabere, co hrdlo ráčí. Radši víc, než míň. Ještě se budou hodit. Hlavně nic nevyhodit. Doma zabalí do sáčku nejen cibuli a půlku chleba na zítra, ale i sváteční talíře, aby se nepoškrábaly, dědovy hřebíky, aby se o ně nepíchnul, a také dálkový ovladač k televizi, aby se na něj neprášilo. Když babička balí vnoučatům nedojedené řízky či domácí vývar, vždy vše pečlivě obalí sáčky. A co teprve když se jede na dovolenou k moři. Na snídani all inclusive nesmí plastový sáček v kabelce chybět. Co kdyby měl děda hlad přes dopoledne na pláži.

4) Vanička od zmrzliny
Je pevná, s dobře uzavíratelným víčkem, nepropustná. Výrobci se předhánějí, kdo udělá polárkáč s exotičtější příchutí. Mango a maracuja babičku netáhne. Zato čokoládová a vanilková, to je terno. Občas šáhnout pro American cherry, ale to už chce kus odvahy. O tom, jak kupují tyto zmrzliny mladí, netřeba hovořit. Jen co si dotáhnou vaničku se sladkou pochoutkou domů, ani ji nedávají do mrazáku a rovnou ji na pořádání zpracují u nové série Big Bang Theory. To babi s dědou si ukázkově naberou lžící jeden kopeček, vloží jej do malé misky, u které se ví, že ji soudruzi z NDR nezvojtili, navrch šlehačku ve spreji a rybíz ze zahrádky. To je pochoutka. "Ať si ten život ještě osladíme, dědo!" A pak už v telce jedna kriminálka za druhou. Když prarodiče po dvou měsících zmrzlinu úspěšně dojedí, vanička se umyje a uklidí do špajzu. Jednou se bude nepochybně hodit. Hlavně nic nevyhodit. Až půjde děda sbírat onen rybíz, má skvělou misku připravenou. A co teprve, když přijedou vnoučata. Kam jinam jim zabalit zbylý guláš, karbanátky, na Vánoce bramborový salát? Vanička od zmrzliny žije druhým životem. U mladé generace by už dávno byla v ozubených kolech nějaké třídičky na plast.

Je až s podivem, jak dobře nakládají důchodci s plasty. Ačkoliv jich pravidelně nakupují neuvěřitelné množství, od igelitových tašek po polárkové dorty, třídit nemusejí. Žádný plastový obal totiž nevyhodí. Vše pečlivě uskladní ve svých domovech a nejednou dají těmto odpadkům další šance. Hlavně nic nevyhodit. To čeká až nás, děti a vnoučata, kteří bohužel budeme jednou muset všechen tento bordel odnést do popelnice. To už ale babičku s dědečkem nic trápit nebude.







.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama